REFERENCE

Markéta 
(Bulimie)

Ráda bych se podělila o moji zkušenost s Intenzivní terapii II. Jsem hodně citlivá bytost.  V dětství jsem si prošla různými traumaty, která mě v životě hodně ovlivnila. S nástupem na hereckou školu se mi spoustu bolestí a zranění otevřelo. Není jednoduché se hrabat ve své minulosti, zvlášť když emoce jsou příliš silné a člověk si s nimi pořádně neví rady. V minulosti jsem se rozhodla vyhledat psychologa, protože skoro všichni herci jej mají. Není nic špatného na tom si s někým popovídat o svých problémech. Vzhledem k mému vážnému psychickému stavu sezení s paní psycholožkou, jednou za měsíc po hodině nestačilo. Každý den se mi dělo tolik věcí, že jsem je ani nestíhala zpracovávat. Terapie nezabírala, protože nového stresu natolik přibývalo, že absolutně válcoval poměr strávených hodin při jeho řešení. Terapii jsem tedy přerušila a dopracovala se k bulimii. Po nějaké době mi začalo docházet, že je to vážný problém a pokud s tím něco neudělám, tak skončím špatně. V jednu chvíli jsem dokonce uvažovala o hospitalizaci, ale to bych nemohla dělat herectví. Tuto možnost jsem vyloučila. Intenzivní terapie mi zachránila život. Dlouho trvalo, než jsem si uvědomila, jak vážný problém mám a že sezení jednou za týden nestačí.

Nezvládala jsem běžné životní situace, točila se ve starém kruhu plném stresu. Nemohla jsem z rozjetého vlaku vystoupit. Svoje problémy následně proberete na terapii, kterou máte jednou za týden, či čtrnáct dní a pokud máte dobrou terapeutku (a za tu svoji bych dala ruku do ohně), tak na každém sezení sice uděláte dost práce, ale denně přibude tolik nových problémů, že se během pár dní opět točíte v starém známém kruhu plném stresu, a do další terapie je daleko. Proto z mé zkušenosti čím častější terapie, tím rychlejší posun. Samozřejmě jsem usilovně pracovala na tom, abych se stala stabilnější a vyrovnanější. Díky terapii jsem dnes schopna přemýšlet o tom, co se mi děje. Vidím věci, které jsem předtím neviděla a reaguji na ně s větším klidem, což vede ke šťastnějšímu životu. Čím častěji o svých problémech s terapeutkou hovoříme, tím jednodušší je uvidět tu opakující se smyčku, do které nás mysl dostává. Pokud vidíme, máme moc změnit naše uvažování a celkové postoje v životě. Nenecháváme se převálcovat vlastním myšlením, naopak je nám prospěšným nástrojem. Najděte si dobrého terapeuta, vložte do něj důvěru a docházejte k němu tak často, jak je potřeba. A o jedné takové dobré já shodou okolností vím. Jsou to jedny z nejlépe investovaných peněz. Kam jinam než do vlastního zdraví.

Simona

K paní Haničce mne dovedla náhoda, za kterou jsem dodnes velmi vděčná a pomohla mi najít cestu k sobě samé. Dorazila jsem k ní jako absolutní hromádka neštěstí, která pomalu ani neví, co je za den, co dělat sama se sebou a jak fungovat v normálním životě. Moji realitu protínaly stavy úzkostí, paniky a strachu, absolutní pocit vyčerpání mi nedovolaly vidět situace reálně a často jsem se bránila křikem, pláčem nebo mlčením. Úvodem bych měla zmínit, že mě do tohoto stavu extrémní deprese dostalo více faktorů – přestěhování se do nového města, nová práce, rekonstrukce domova a také pocit absolutní izolace, neměla jsem žádné přátele či podporu rodiny. Situaci, kterou popisuji jistě prochází mnoho z nás, jen málo z nás má ale bezpečné prostřední a oporu v rodině. Já ji neměla, nevěděla jsem, jak si zachovat "zdraví rozum a nadhled" Dovedlo mě to k pocitu, že jsem NIC. To NIC bylo pro mě podstatné a definovala jsem se do toho, tak moc, že jsem už nechtěla pokračovat ve svém životě, protože jsem nabyla dojmu, že jako NIC nikomu ani ničemu neprospívám a všem se uleví, když jako nic zmizím. Paní Hanička mne od prvního okamžiku odhadla naprosto skvěle, zahájila profesionální terapii, vysvětlila mi postup i to, že to není zadarmo, že budeme otevírat mnoho zapečetěných a potlačených emocí a situací. Díky ní jsem zjistila, kolik nezpracovaných traumat si nesu nejen z dětství, ale kolik se mi jich nastřádala i v dospělosti. Uvědomila jsem si, jak destruktivní život jsem vedla, kolik toxických lidí mám ve svém okolí a jak jsem podobné typy přitahovala. Domnívala jsem se, že svou laskavostí a ochotou být tu pro každého, změním manipulaci v lásku a neaktivitu ve společně strávený čas. Díky terapii jsem pochopila, že jedině cesta přes ponaučení se z minulostí, pochopení a vyhodnocení těchto situací, mohu změnit nejen jejich konečný stav, ale tím, jak jsem se změnila já, mohu najít klid, lásku a pochopení svým přístupem a nadhledem, naučilo mne to větší pokoře k sobě samé, mému tělu i životu. Všechno tohle, ale nepřichází samo – terapie není o "povídání si a foukání bebíček". Terapie byla šitá mě na míru dle mé životní situace a jejím potřebám. Procházely jsme společně hodiny moje trápení, která mě brzdila, ubližovala mi a já nevěděla, jak ze všeho ven se zdravým rozumem. Propadala jsem panickým stavům, kdy jsem netušila, proč se mi tohle všechno děje a jak to mám "proboha zvládnout?". Paní Hanička svou trpělivostí a především pocitem bezpečí, které mi zoufale chybělo, mi pomohla otevřít oči, nadechnout se a poslouchat mé tělo. Dovolila mi, cítit se být opět sama sebou a vnímat mé vlastní potřeby ne jako něco nebezpečného, ale jako novou příležitost, která mi říká, abych něco udělala, vyřešila nebo se novým výzvám postavila s klidem a rozumem. I když jsem se toho zprvu velmi bála, neboť mé sebevědomí bylo na nule, díky její podpoře a víru ve mně, jsem se dokázala novým výzvám postavit čelem a stát si za tím, čemu věřím. Pracuji jako personalista, tudíž komunikuji s mnoha lidmi a poslouchám sama denně příběhy lidí, kterým osud dává naloženo. Takže veškerá práce na mě samé mi pomáhá pracovat ještě lépe a efektivněji. Dnes, když se ohlédnu, jsem šťastná. Paní Hanička mi pomohla mít se ráda, mít ráda svůj život a dívat se na problémy jinak a v klidu. Naučila mě, jak být laskavá, jak být lepší člověk i máma. Nemohu dostatečně vyjádřit, jak moc jsem vděčná za její pomoc, trpělivost, pochopení, správnému vyhodnocení mých potíží, ale především jejím terapeutickým metodám. V podstatě, mi zachránila život. Takže každému, kdo má podobné pocity beznaděje a samoty vřele doporučuji, aby si našel odborníka, kterému bude věřit a bude ochoten pracovat na své mentální proměně krok za krokem k lepším a zdravějším zítřkům. Všem proto přeji, aby našel "svou paní Haničku :).